11. 04. 2018
Marek Hilšer: “I David může porazit Goliáše. Mládí do politiky zkrátka patří.”
Zdroj: vlastní
Autor: Jan Bervida

Jak je možné, že jste neztratil motivaci za 2 roky kampaně, kde Vám dlouhodobě nikdo nedával šance a Vaše finanční prostředky byly značně limitované?

Často se mě na to lidé ptají. Kdybych to měl ve stručnosti shrnout, tak je to asi tím, že jsem idealista. Hnala mě dopředu představa ideálního prezidenta pro naši zemi. Nechci tím říct, že ten ideální prezident bych měl být zrovna já, ale chtěl jsem prezidenta, který skutečně pracuje pro veřejnost a není loutkou pochybných zájmových skupin. Ale kde ho na politické scéně najít. Bohužel jsme vsituaci, kdy prezident pracuje spíše než pro naši zemi pro cizí mocnosti a extrémistické strany. To mě velice trápilo a bylo silným motorem, abych se s tím jako občan nějak popral. Kromě toho jsem chtěl také ukázat, že by v politice neměly rozhodovat jen velké peníze, ale i zájem a dobrá myšlenka něco změnit. Kdyby tomu tak nebylo, znamenalo by to, že běžní občané už nemají do politiky co mluvit. A to by byl konec demokracie a občanské společnosti. Věřím, že když člověk vytrvá, může věci veřejné ovlivnit, i když za sebou nemá nějakou finanční či zavedenou politickou strukturu. Trvá to dlouho, jak říkáte, v mém případě jsem tomu věnoval dva roky, ale ono nic není zadarmo v tomto ohledu.

Kdybyste to tedy měl spojit s komunální politikou, kde si mladý člověk řekne, že má taky tu ideu něco ve městě změnit, ale bojí se toho, že se mu také nedostane podpory finanční či politické. Co byste doporučil těmto mladým kandidátům?

Musím říci, že prezidentská volba je něco zcela odlišného, než je komunální politika. V té aby člověk uspěl, musí být součástí nějaké politické strany nebo občanské skupiny, která se rozhodla řešit nějaký konkrétní problém. Neznamená to ale, že by mladí měli být na konci kandidátek. V tomto směru to ale mají těžké, protože již vytvořené a zaběhané stranické struktury mezi sebe nechtějí pouštět někoho nového a třeba mladšího. Mladí lidé se zájmem o politiku, ale nemusí začínat hned na kandidátce nějaké strany. Mohou chodit na zastupitelstvo, klást otázky a hlídat, aby politici vykonávali svou práci v zájmu obce. Mohou pomáhat například jako dobrovolníci. Tak mohou získat zkušenosti a zjistit, jak komunální politika funguje. Mohu dát příklad jednoho mladého komunálního politika, který se stal nejmladším starostou u nás již v 25 letech. Sice ho neznám, ale dočetl jsem se, že se o komunální politiku zajímal už na střední škole. Asi byl šikovný, když už tak mladý dostal důvěru a stal se starostou. Je to příklad, který ukazuje, že i velice mladí lidé se mohou prosadit. Jak jsem již řekl, je nutné se o veřejné věci zajímat, protože jinak se nám stane, že nakonec budou rozhodovat jiní o nás bez nás.

Jak důležitou zkušeností pro Vás byla Vaše stáž v poslanecké sněmovně, když Vám bylo jednadvacet?

Tady vás asi moc nepotěším. Bylo to v době, prvních velkých politických krizí a korupčních skandálů, na konci devadesátých let. Tehdy jsem přišel o mladické iluze o politice a rozhodl jsem se, že nechci být na politice existenčně závislý. Byla to zkušenost, díky které jsem poznal, že nechci dělat vysokou politiku již v brzkém věku, a šel jsem studovat medicínu.Zájem o politiku mě ale neopustil. Na lékařské fakultě jsem kandidoval do akademického senátu. Tam jsem nakonec strávil 9 let. Ve své podstatě to byla komunální politika, protože fakulta a univerzita je svým způsobem obec. Není to sice město nebo vesnice, ale také má samosprávu a s kolegy jsme řešili mnoho konkrétních problémů, které nás jako studenty trápily.

Dala Vám ta kampaň nějakou zkušenost?

Zase se mi potvrdilo to, co už jsem zjistil předtím prací v akademickém senátu. A to, že když se člověk pro něco rozhodne a věří, že to čeho chce docílit, má smysl, tak se to nakonec nějakým způsobem dříve nebo později podaří. Nemusí se vyplnit úplně vše. Někdy stačí, když otevřete cestu pro jiné. Jako studentům se nám v roce 2008 nelíbilo, jak chce vláda měnit statut fakultních nemocnic. Měli jsme obavy, že jde o další způsob, jak tunelovat. Tehdy se nás šest studentů domluvilo, že na to upozorníme veřejnost. Měsíc jsme pracovali na organizaci demonstrace. Dokonce si nás tehdy i pozval ministr, aby nás přesvědčil, protože nechtěl, aby se na tento problém veřejně upozorňovalo. Na začátku nás bylo šest studentů, pak se přidala univerzita a situaci se nakonec podařilo zvrátit. Tam se ukázalo, že i David může porazit Goliáše.

Kdybyste se tedy zamyslel nad tím mladým kandidátem, co by měl ztělesňovat kromě vytrvalosti a občanské angažovanosti? Jak by měl oslovit lidi ve svém okolí?

Asi cítíme, že mládí není jediným předpokladem dobrého politika. Ve všech věkových kategoriích najdeme lidi poctivé a nepoctivé. Politiku je třeba brát jako službu. Nesmí to být prostředek, jak dosáhnout osobního prospěchu. Pak ztrácí politika svůj smysl a stává se špatným řemeslem. Pokud to jedinec myslí s politikou poctivě a nevolí hned jen ty nejjednodušší cesty, tak to nakonec lidi v jeho okolí poznají. Většinou to nebývá hned, ale nakonec to přijde.

Zpět na ostatní články