10. 09. 2019
„Musíme vychovávat mladé politiky stejně jako vychováváme děti s vidinou toho, že to po nás převezmou a plynule navážou,“ říká Pišínová.
Zdroj: vlastní

Gabriela Pišínová na jaře 2019 dokončila studium bakalářského oboru na Masarykově univerzitě svou prací zaměřenou na motivaci mladých politických kandidátů. O některé poznatky ze svého výzkumu se s námi podělila v rozhovoru.

Do jaké míry je nízký počet mladých kandidátů ovlivněn obavami ze silné politické tradice a ovlivnění osobního života, a do jaké nezájmem o komunální politiku?

Obava z tradice, z nízké podpory místních, ale i z nedostatku vlastních zkušeností nebo vzdělání se u mladých kandidátů promítá, nedokáži však určit přesný podíl. Nezájem o politiku je potom širší, ale také relevantní a exponované téma. Na politickou participaci má výrazný vliv a v Česku jsou tato čísla alarmující. Před třemi lety se nezajímalo o politiku kolem šedesáti procent mladých lidí. Roli však může hrát také neprestižnost profese a nedůvěra v současné politiky.

Jaký je Váš názor na posunutí věkové hranice voličů v komunálních volbách na 16 let?

Vnímám to jako líbivý marketingový tah a snahu uměle navýšit volební účast, což by se v tomto případě stejně nestalo. Zaměřit bychom se měli spíše na vzdělávání mladých v politice, médiích, vzbudit v nich zájem a snahu budovat si vlastní politickou identitu. Není to tak dávno, co jsem opustila střední školu a vím, že tu má české školství mezery. Člověk si musí vybudovat v politice určitý návyk, zorientovat se ve světě, v okolí, v sobě samém. Myslím, že v šestnácti jsem toho schopna nebyla a mnohdy ani dnes nemám v tomto ohledu čisté svědomí. To, že mladí nemají volební právo, je navíc vůbec neomezuje v jiných politicky zaměřených aktivitách.

Zmínila jste, že mladí lidé mají problém se v politice vyznat. Co byste jim doporučila pro lepší orientaci v ní?

Vyznat se v něčem a vyznat se dobře je dřina a nemusí to být zrovna politika. Vždy za tím stojí chuť a snaha se něco dozvědět. Když tu člověk v sobě má, je to jednoduché, číst, ptát se, poslouchat – ale nemluvím jen o médiích a odborných knihách, sednout si s rodiči, s kamarády, s babičkou nebo dědou a mluvit spolu. To mnohdy stojí i větší úsilí, ale stojí to za to. Já si třeba těžce vzpomínám na všechna data, ale to že můj děda v červnu 1942 sledoval přes kopec hořící Ležáky, to si v paměti uchovám napořád. A přesně o tom to je, skrze příběhy našich nejbližších se můžeme učit i poučit.

Co podle Vás přinášejí pro obec mladí zastupitelé?

Tak jako vychováváme děti k tomu, aby se o nás jednou staraly, musíme vychovávat i mladé politiky, kteří budou schopni jednou nejen to po nás převzít, ale také plynule navázat. Stejně jako děti, které jsou nebojácné, vstupují mladí do politiky bez zábran a nezatěžkáni konvencemi. Nebojí se říct názor, vystoupit s okrajovými tématy, kladou si otázky, které mnohdy zkušeného politika i třeba z přílišné profesionality nenapadnou. Je to nesmírné obohacení politického prostoru, čerstvý vzduch a pro naši budoucnost nezbytnost, aby zkušení a odpovědní politici rostli, nikoliv vznikali ze dne na den.

Liší se počet mladých kandidátů podle velikosti obce?

Na základě mého výzkumu lze předpokládat, že velikost obce hraje roli v zastoupení mladých kandidátů i v jejich úspěšnosti. Mladí lidé dosahují mandátu lépe v malých obcích, ve větších jim může být přítěží malá zkušenost a role nováčka, kterého lidé neznají a strany mu ani neposkytnou tolik prostoru.

Co považují mladí lidé za největší motivaci, a naopak demotivaci ke kandidatuře?

Mladé kandidáty motivuje, že vstupem do profesionální politiky získají přehled a budou informovaní o dění v obci, paradoxní je, že výrazná je tato motivace u těch, kteří v době před svojí kandidaturou nikdy nebo jen velmi málo navštěvovali zasedání obce, podobně málo četli i obecní dokumenty. Informovanost u nich tedy byla skutečně nízká. Výrazně demotivující je pak pro mladé jejich prostředí, které pokud není příznivé, dokáže ovlivnit jejich rozhodnutí kandidovat. Jde například o malou podporu místních obyvatel nebo také o silnou politickou tradici v obci, která v nich pravděpodobně vyvolá obavu z neúspěchu. Mladé navíc odrazuje od politiky i fakt, že z působení v ní plyne poměrně velká odpovědnost vůči voliči.

Mívají mladí lidé, kteří chtějí vstoupit do komunální politiky, často ambice i do politiky vyšší?

Ti kandidáti, kteří se účastní politické soutěže poprvé, chtějí jednoznačně setrvat v komunální politice dlouhodobě. Naopak u těch, kteří již mají s kandidaturou zkušenost, se častěji objevuje také snaha budovat politickou kariéru. Nutno podotknout, že se tato ambice výrazně mění s velikostí obce. Ve větších obcích nad 5 000 obyvatel je snaha vybudovat kariéru v politice výraznější. Souvislost to může mít i s tím, že ve větších městech kandidují převážně členové politických stran, naopak v menších obcích téměř výhradně nestraníci.

Na co by mladí kandidáti ve vztahu k politice neměli zapomínat?

Ráda bych, abychom při všech těch vysokých cílech a zvučných heslech nezapomněli v politicích hledat obyčejnou lidskost, aby činy a slova, která bychom nikdy neodpustili svým blízkým, nezůstaly nepovšimnuty ve chvíli, kdy je páchá politik.

Zpět na ostatní články